poznej městečko za dvě žížaly! |
Asi jsem si vytvořila závislost na Lvíčkovi. Od listopadu si fakt každej večer píšem, což je vzhledem k mým komunikačním neschopnostem a jeho spánkovému režimu samo o sobě dost s podivem. Seznámili jsme se před necelými třemi léty jako dvě trosky balancující na okraji svých osobních pekel a teprve teď se poznáváme i v lepších náladách. Vlastně jen s ním se dokážu hodiny v kuse smát. A většinou sobě, za čež ho po zásluze ztluču. Daří se mu mě trochu kotvit, já ho na oplátku kazím nebo vedu k četbě, podle nálady.
Nedávno jsem se vyděsila při listování diářem, zapsala jsem si víc sportovních akcí než divadel a výstav dohromady! Kam zmizelo heslo ,,já nevím o sportu, sport neví o mně"? Zafandit bráškovi, kamarádům, milému, proběhnout se s mamkou, lozit s bratrancem, zajít praštit pár pytlů, bruslit, běžkovat. Zaráží mě, jak lehce může kdejaké křepčení nahradit léta pěstovaný smysl pro kulturu, ale proč ne? Vzhledem ke všem kotrmelcům, piruetám a výmykům, které můj život momentálně předcvičuje, jde jen o zahřátí před výkonem =)
Původně jsem chtěla napsat něco konkrétního, živého. A zase samé nehmatatelné žvásty.
Každopádně, otevřenou mysl i srdce a spoustu radosti!
Ambivalentní Jaroměříž? :-)
OdpovědětVymazatNebo ambivalentní Drúza?
Přeju spoustu hezkých rán!
Lišák
Za bé je správně =) Chtěla jsem se k rozhovoru, ze kterého jsem část použila pro titulek, v článku dostat, ale asi není vhodná chvíle. Říkám si, proč mě tenhle eufemismus nenapadl dřív... =)
VymazatJe krásný pocit, probouzet se s radostí a vnímat každý den, každé ráno, který nám byl dán, jako dar od Boha. Dar radosti z každého dne. Přeji krásné a radostné dny i rána! :)
OdpovědětVymazat